Střepy

Karel Kryl

1:Emulici leží stín spuštěný z vHesmírEmu,
spadaly do hlubin figurky z pHapíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbEmudou ti oči prAmo slzy Ema střepy z rozbitého zHrcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrEmoukáš si pComalu tesklivou mEmelodii,
když bloumáš Culicí, cítíš se sEmám,
vyčteš si z křDišťáluC tHěžkou mEmelancholii,
říkáš si: mCěsíci, jsi starý krHám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zCrcHadla snEmů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: